Medicína v období první republiky

Pokračování článku Nemoci, léky a lékařská péče před první republikou.

Po poměrně plynulém a velmi pomalém rozvoji medicíny v 17. a 18. století přišlo století 19. A s ním i mnoho kontroverzních léčebných metod, přípravků a postupů. V medicíně se běžně používaly látky, které dnes pokládáme spíš za jedy. Takovým "lékem století" byl arsén, který se využíval k léčbě celé řady neduhů, a to i přesto, že lidé dobře věděli, že nesprávné dávnování jim může přinést smrt.

Stejně jako jiná odvětví se ale i medicína v průběhu první světové války dočkala velkého rozvoje a "moderní" medicína první republiky se v některých ohledech skutečně velmi blížila té dnešní. Rozdílů tu ale samozřejmě stále zůstávalo mnoho.

Zázrak na kornatění tepen! Nebo ne?

Zejména díky zachovaným tiskovinám ale i dalším zdrojům víme, že reklama na léčivé přípravky byla před desítkami let stejně intenzivní jako v dnešní době. Ne-li dokonce intenzivnější. A mnoho z těchto reklam by bylo vhodné označit za klamavé. Porovnejte například tuto na drink proti kornatění tepen s dnešními „zázračnými“ přípravky, které slibují všechno od zhubnutí, přes vyléčení nespavosti až po zlepšení kvality partnerského života. Šarlatáni, kteří slibovali všechno za „výhodnou“ cenu a jediné, co vám mohli doopravdy nabídnout byl hezky zabalený placebo efekt žili (a především „pracovali“) vždy. Najdeme je v současnosti a ani budoucnost jim zřejmě nedokáže nastavit efektivní hranice. Praktiky, které vydělávají na lidském neštěstí a starosti o zdraví jsou totiž mimořádně účinné.

Rýmička kosí (nejen) muže už po celé generace

Na kašel, chrapot a bolest v krku jste si mohli v období první republiky pořídit Keiserovy jedlové prsní karamely, které byly všeobecně rozšířené. A světe div se! V lékárnách je totiž najdete dodnes. A to dokonce po tím samým jménem. Jen kulatou kovovou krabičku nahradil klasický plastový sáček. Obsahují bylinné extrakty, výtažek z rakouské jedle a éterické oleje. Navíc v nich není žádný cukr a potřebnou sladkost jim dodává pouze stévie. Na rozdíl od jiných starých bojovníků proti neduhům jsou tedy tyto bonbony vhodné i pro moderního člověka.

Kosmodisk první republiky

Jiným příkladem, na kterém je skutečně vidět velký posun v medicíně, je Zákonem chráněný odlehčovací břišní pás pro pány i dámy, který je podle reklamního sdělení pohodlný, účelný a trvanlivý. Navíc neobsahuje žádné kostice ani gumy (co tedy obsahuje už ale prospekt neuvádí). Co je však zarážející je informace, že tento pás dokáže „opravit“ tělo i bez operace. Pokud v dnešní době uvidíte reklamu na pomůcku, která slibuje nápravu „i bez operace“ u věcí, které se běžně operačně řeší, je třeba se zarazit. Některé podobné pomůcky totiž nadělají víc škody než užitku. Podobné výrobky jako je zde inzerovaný břišní pás najdete na trhu stále. Podle dnešních lékařů jsou kýlní pásy ale neúčinné. Neřešená kýla navíc může být v krajním případě i smrtelná.

Problémy nepravidelného cyklu

Problém, na který je odkazováno téměř v každém ženském časopise z období první republiky, je v tehdejší terminologii „porucha menstruační“ nebo „vynechání měsíčků“. Co si myslíte, že se pod tímto označením asi skrývá? I v dnešní době pochopitelně ženy musí čas od času řešit nepravidelnost cyklu z různých důvodů. Může jít například o stres, nemoc či rychlé ubývání na váze. V minulosti však tato slovní spojení mířila na zcela jiný stav ženy. A to doslova.

Těhotenství není pro každou ženu dobrou zprávou ani dnes. Co ale teprve v minulosti, kdy narození dítěte před uzavřením manželství nebo mimo něj znamenalo pro matku obrovské společenské stigma. V období první republiky byly nabízeny preparáty, které měly za cíl upravit poruchy měsíčků „ve 2-4 dnech bez přerušení zaměstnání.“ Tento prostředek bylo možné objednat poštou na dobírku a diskrétně, což také vypovídá o tabuizaci tohoto tématu, k němuž se konkrétněji dostaneme ještě v některém z příštích článků.

Zuby = (odvěká) pohroma huby

Co si myslíte, že stojí za vypadáváním zubů? V dnešní době již víme, že je to kombinace nedostatečné péče a nevhodné stravy bohaté na sladké a kyselé složky. V minulosti se lidé domnívali, že hlavním viníkem padání zubů jsou tuky. To samo o sobě může působit poněkud úsměvně, stejně jako propagované zubní mýdlo, podobné inzeráty však svědčí o tom, že si lidé ve třicátých letech minulého století již uvědomovali důležitost péče o chrup. Jen k tomu zřejmě neměli ty správné pomůcky a nástroje.

Telemedicína minulosti

V poslední době se často v médiích objevuje diskuse, která odborné kruhy víří již delší čas. A ta se týká takzvané telemedicíny. Jedná se v podstatě o poskytování zdravotních služeb na velké vzdálenosti. Ve 21. století tedy přes chat, videochat či telefon. Tato „novinka“ však novinkou ve skutečnosti není. Již téměř sto let zpátky fungovala určitá forma předchůdce telemedicíny, respektive zdravotní poradny, kdy čtenáři anonymně posílali dotazy o svém zdravotním stavu do redakce, a ty byly následně v dalším čísle zodpovězeny. My bohužel nemáme k dispozici zaslané otázky, a tak se dá jen občas odvodit, jaký byl charakter zdravotních obtíží čtenáře.

Například při problémech s otěhotněním doktor ženě poradil, že má každý den podstupovat poševní výplach odvarem z heřmánku. Zároveň ji však také odkázal na návštěvu lékaře, s čímž se v dnešních online poradnách setkáváme poměrně často.

Z jiné rady lze zase vyčíst, že postupem při potížích s kvalitou vlasů a vlasovou pokožkou bylo ozařování umělým horským sluncem. Horské slunce bychom nazvali v současné terminologii soláriem a jistě bychom jej nevolili jako řešení na naše potíže s vlasy a pokožkou. Při znalosti rizik, která provází UV záření a vhodnější doplňovat vybrané vitamíny.

Medicína se stále vyvíjí a některé léčebné postupy, které se nám z dnešního pohledu mohou zdát naprostým krokem stranou, byly ve své době pokládány za skvělé, moderní a funkční. Bylo by naivní si myslet, že dnešní medicína dosáhla svého maxima a již k žádným novým objevům, které by vyvracely současné „pravdy“ nebude docházet. Možná se jednou naše vnoučata a pravnoučata budou divit, jaké léčebné postupy jsme pro některé své neduhy my lidé přelomu 20. a 21. století volili. Co myslíte, že se změní nejvíc? 

Zemědělství jako největší objev lidstva

Máme tady červenec, prázdniny a s tím i druhou polovinu našeho letošního měsíčníku Kalendář. V tomto článku se podíváme na téma, které je pro tuto roční dobu typické. A opět to vezmeme hezky zeširoka. Čím je pro vás červenec typický? My jej máme spojený s krásným počasím, přírodou a zlátnoucími poli. A proto se zaměříme právě na zemědělství.

Prvopočátky zemědělství

Jak velkou roli hraje podle vás zemědělství ve vývoji lidské společnosti? Ačkoli se dnes může zdát, že zemědělství plní jen okrajovou úlohu, není tomu tak. I v dnešní moderní době, kdy se zemědělské produkci věnuje pouze několik procent evropské populace, její „plody sklízí“ všichni. Respektive bez zemědělců, velkých i drobných chovatelů a pěstitelů, by všichni ostatní zemřeli hlady.

Tak tomu ale nebylo vždy. V dávné minulosti lidé žili a prosperovali i bez zemědělství. Pravěcí lovci a sběrači se však museli spokojit s tím, co jim přišlo do cesty. Maso měli jen v případě, že se jim nějaké zvíře podařilo ulovit, a i různé plodiny museli často dlouho a těžce hledat.

Když ve svém snažení nebyli pravěcí lidé úspěšní, trpěli hlady. A přestože se z našeho pohledu může zdát způsob zemědělského fungování lepší a efektivnější, trvalo stovky tisíc let než se společnost lovců a sběračů naučila obdělávat pole a chovat hospodářská zvířata.

První zemědělci, kteří začali záměrně vysazovat zrna s cílem později sklízet úrodu žili přibližně před jedenácti tisíci lety. Až o tisíc let později byla domestikována první zvířata jako jsou ovce, skot či prasata.

Největší objev lidstva

Zemědělství je bez nadsázky označováno jako největší objev lidstva. Na našem území lidé obdělávali půdu asi 5500 let před Kristem. Je zajímavé, že k objevu zemědělství došlo na 11 místech světa zároveň. A není to tedy tak, jak tomu bývá u jiných objevů. Je totiž běžné, že nějaký objev je učiněn na jednom místě a z něj se následně novinky rozšíří do zbytku světa. Ne však u zemědělství.

Možná i proto byla v každém koutě světa chována jiná zvířata i pěstovány specifické plodiny. A tento trend vidíme i dnes. Zemědělství je i v současnosti ovlivňováno místními podnebnými podmínkami i tradicí. Například v jižní Americe se pěstovaly brambory, rajčata nebo tabák, ve střední Americe zase fazole. V Asii lidé pěstovali rýži ale také čaj nebo konopí a na Blízkém východě se zase chovali ovce, kozy a prasata.

Před několika tisíci lety žili lidé na našem území velmi podobně, jako si představíme, že mohli žít naši předci v raném středověku. Jedli maso a ovoce, pili mléko nebo předchůdce dnešního piva ze zkvašeného ovsa. Také vyráběly sýry a při své práci využívali oheň. Vypalovali strniště, tepelně upravovali jídlo, které uchovávali i připravovali v keramických nádobách a hrncích vypalovaných z hlíny.

Obrovský posun znamenal objev soli. Zejména jejích konzervačních účinků. Velmi důležitý byl také vynález takzvaného jha. To umožňovalo zapřáhnout do „zemědělských strojů“ tažná zvířata. A nelze zde nezmínit ani objev kovů a metod, jak s nimi pracovat a jak vyrábět kovové nástroje.

Existují místa na světě, kde v tomto bodě vývoj zcela ustrnul a kde se lidé i v 21. století živí veskrze zemědělským způsobem života po vzoru našich předků. Většinou jsou tyto společnosti spojené s velkou chudobou. Existují však i společenství, které se touto cestou vydávají zcela dobrovolně, a to především z náboženských důvodů.

Velký skok pro lidstvo

Paradoxně velmi dlouho nedošlo na poli zemědělství k žádnému zásadnímu průlomu. Během starověku i středověku bylo obdělávání půdy velmi fyzicky náročné a závislé na těžké manuální práci. Největší rozdíl přinesl, tak jako v mnoha dalších oblastech lidského života, vynález parního stroje, který přinesl velké změny. Během průmyslové revoluce došlo k obrovským změnám. Lidé žijící na vesnici ve velkém odcházeli do měst, kde tito bývalí zemědělci a drobní hospodáři začali pracovat jako dělníci v továrnách. A v mnoha místech moderního světa proto zůstal venkov téměř opuštěn.

V našem prostředí nenastaly změny s takovou razancí jako jinde ve světě. I přesto byla ale poslední tři staletí druhého tisíciletí po Kristu plná novinek, změn a převratů. Lidé už byli zkušení zemědělci a hospodáři a měli k dispozici relativně kvalitní a účinné vybavení. Na některé jeho příklady se můžete přijít podívat k nám do muzea. :)

Moderní historie přeje traktorům

V 19. století přišly na řadu první traktory, které předznamenaly konec využívání tažných hospodářských zvířat v zemědělství. Zpočátku však nebyly příliš běžné. Vůbec první všeobecně rozšířený traktor spatřil světlo světa až v roce 1901 v Americe.

V tehdejším Československu byly po celou první polovinu 20. století využívány malé traktory a své místo v soukromém zemědělství měla stále i hospodářská zvířata. Až po druhé světové válce, respektive až po komunistické kolektivizaci, se začaly ve větším rozmáhat velké traktory.

Dnes jsme samozřejmě svědky velké modernizace. Soudobé traktory mají klimatizaci a mnoho vychytávek, které jejich používání činí daleko příjemnějším. Současné odhady uvádí, že po celé planetě jezdí přibližně 25 milionů traktorů a na našem území se jich pohybuje zhruba 96 tisíc. Připadá vám to hodně, nebo málo?

Podělte se s námi v komentářích, jak se vám tento článek líbil, a co za téma si myslíte, že nás čeká zase příště. Můžete vám prozradit, že se od práce a obyčejného každodenního života vydáme tak daleko, jak to jenom jde.

Nemoci, léky a lékařská péče před první republikou

Také vás při pohledu na romantické staré filmy napadá, jaké by to asi bylo žít v dobách, kdy lidé nemuseli trávit spoustu času u počítače a nezabíjeli čas zíráním do displeje telefonu? Pokud ne, jen si to zkuste představit. Asi každý z nás ví, že život našich předků nebyl nikterak snadný. Že byl plný těžké dřiny a často i nedostatku, s nímž se museli lidé v minulých staletích nezřídka kdy vypořádávat.

S představou lecjakého nedostatku se však i dnešní moderní lidé dokážou dobře vyrovnat. Ne nadarmo v současnosti opět vzrůstá obliba kempování, kdy si rodinky, páry, partičky přátel ba dokonce i jednotlivci vyrazí do přírody jen s minimem vybavení. Při této příležitosti za sebou nechávají většinu technických vymožeností jednadvacátého století a chlácholí se představou, jak jednoduchý by byl tento prostý život natrvalo.

Děláme si to sami…

Je důležité si uvědomit, že ztížené podmínky, do nichž se v dnešní době dostáváme, jsou pro většinu z nás, obyvatelé střední Evropy, jen vrtochem. Krátkodobou zkušeností, které dodává lesk možnost oprostit se od neustálých a všudypřítomných povinností. Život bez elektřiny, Wi-Fi připojení, satelitní televize, telefonního signálu nebo tekoucí (horké) vody, je tak pro většinu z nás volbou.

Volbou, kterou jsme rádi učinili s vidinou odpočinku od moderní civilizace. Naši konfrontaci s tvrdými podmínkami však poněkud zlehčuje představa, že je můžeme okamžitě ukončit a vrátit se tak k veškerému pohodlí, které nabízí náš všední život.

Zamyslete se ale, co kdybyste se skutečně přenesli v čase. Co by bylo, kdybyste byli odkázáni k životu bez moderních vymožeností natrvalo. Kde byste nedostatek možností pocítili nejdříve.

Bylo by to v momentě, kdy byste vstali? Kdy byste museli ranní hygienu provést venku u pumpy a horkou vodu na svůj šálek čaje si ohřát na kamnech? V momentě, kdy byste namísto MHDčkem do korporátu vyrazili pěšky obdělávat pole? Patrně ne. Nejspíš byste si dokázali odepřít mnohé.

Pro a proti života v minulosti

Každodenní život našich předků byl sice těžký a plný dřiny, zároveň ale také z některých úhlů pohledu snazší. Generace před námi se nemuseli trápit politikou či budoucností důchodového systému, nemuseli řešit investice ani kybernetické podvody a nemuselo je trápit ani dění v několik set kilometrů vzdálených místech. Proč? Jednoduše proto, že v momentě, kdy se o něm dozvěděli, už bylo dávno historií.

Tehdejší život měl svá pro a pochopitelně i proti. Co je však jedním obrovským proti, které ani všechny ostatní klady minulosti nepřeváží je lékařská péče.

Současná lékařská péče má sice stále nějaké nedostatky a je možné, že budoucnost přinese poznatky, které některé současné nakonec vyvrátí. Kvalita lékařské péče je však ve třetím desetiletí jednadvacátého století v České republice na skvělé úrovni. Mnoho nemocí a úrazů, které se ještě desítky let zpátky stávaly běžnými příčinami úmrtí dnes již vnímáme jako naprosté banality. A měli bychom si těchto možností dostatečně vážit.

Kde se vzali lékaři

To, že historie lékařství sahá do Starověku je vám zřejmě známé a ani jména jako Hippokratés nebo Galénos není třeba dlouze představovat. Spojovat ale snahu léčit lidské nemoci a zranění až s dobou před několika tisíci lety by nebylo správné. Tato snaha provází lidstvo už od jeho prvopočátků a kořeny medicíny proto sahají až do pravěku. V podstatě od chvíle, kdy se člověk vyvinul v sofistikovaný druh homo sapiens, snažil se léčit různé neduhy a potíže. Zda byly jejich snahy úspěšné nebo pro neznalost dopředu odsouzené k nezdaru dnes již zjistíme jen částečně.

Jak šel čas, léčení nemocných zůstávalo, tak jako v pravěku v rukou šamanů či kmenových kouzelníků a až s nástupem Starověkého Egypta je možné hovořit o prvním uceleném systému medicíny. Jakkoli jsou mnohé tehdejší postřehy dnes již překonané, je nutné přiznat Egypťanům velký pokrok, a zařadit je vedle dalších Starověkých civilizací, které na poli medicíny také zaznamenaly velké úspěchy.

Temný středověk a lékařská péče

Ve starověkém Řecku a Římě existoval poměrně sofistikovaný a na dobových vědeckých poznatcích založený přístup, který byl v mnoha případech podložen anatomickými a fyziologickými poznatky, kterých dosáhli starověcí lékaři v čele s Claudiem Galénem.

Bohužel slavné starověké civilizace nakonec nevydržely a pod tíhou různých vlivů se rozpadly. Jejich místa zaujaly středověké státy, které se často pod křesťanskou ideologií snažily oprostit od pohanských starověkých kultur. Některé oblasti lidského života tímto obratem utrpěly více, jiné méně. Celkově však Evropa, která do té doby pomalými krůčky mířila neustále kupředu, udělala pořádný skok zpět.

Léčení připadlo do rukou církvi. Respektive klášterům. Ty v období raného a vrcholného středověku fungovaly jako centra zdravotnictví. Přestože se od 12. století začala medicína vyučovat na univerzitách, kvalita poznatků byla vágní a poskytovaná péče diskutabilní. Mnohdy navíc zhoršená v důsledku náboženské nauky.

Vzestup vědecké medicíny

První předzvěstí, že poli medicíny dojde jednou možná ke zlepšení byly paradoxně pitvy. Pitvání mrtvých lidských těl totiž umožnilo lékařům dobře poznat a popsat fyziologii těla a jeho fungování. Při léčení nemocných tak budoucí lékaři nebyli už odkázáni jen na vnější stránku člověka. Nově měli dokonalejší představu též o jeho vnitřních strukturách.

Brzy na to navíc došlo k vynálezu mikroskopu, k popisu velkého krevního oběhu Williamem Harveyem, k objevu vakcinace a dalších důležitých metod či pomůcek. Rozvíjela se jak chirurgie, tak i imunologie, bakteriologie a jiné medicínské obory.

Ve druhé polovině 19. století, k níž se celý tento článek touží dostat, byla už kvalita poskytované péče vzhledem k předchozím staletím takřka špičková. Podle našich měřítek však stále žalostně nedostatečná. Nezřídka kdy se navíc stávala sama léčba důvodem, proč pacient nakonec podlehl. Na konci 19. století došlo k objevení rentgenových paprsků a možností, které představují pro lékařskou práci. Lékaři v 19. století a na počátku století 20. tak měli k dispozici nástroje, které by jim jejich starší kolegové bezpochyby záviděli.

A přece se trávili…

Skutečnost, že se z mnoha léků při špatném podání mohou stát jedy je vám asi zřejmé. To, s jakou pravidelností ale lidé ještě sto padesát let nazpátek užívali látky, které my pokládáme výhradně za jedy je zarážející. Běžně se například používaly látky obsahující arzén nebo jiné těžké kovy. A to není všechno!

O jejich účincích, konkrétních lécích a látkách používaných k medicínským účelům si můžete přečíst přesně za týden ve druhé části tohoto článku.