Také vás při pohledu na romantické staré filmy napadá, jaké by to asi bylo žít v dobách, kdy lidé nemuseli trávit spoustu času u počítače a nezabíjeli čas zíráním do displeje telefonu? Pokud ne, jen si to zkuste představit. Asi každý z nás ví, že život našich předků nebyl nikterak snadný. Že byl plný těžké dřiny a často i nedostatku, s nímž se museli lidé v minulých staletích nezřídka kdy vypořádávat.
S představou lecjakého nedostatku se však i dnešní moderní lidé dokážou dobře vyrovnat. Ne nadarmo v současnosti opět vzrůstá obliba kempování, kdy si rodinky, páry, partičky přátel ba dokonce i jednotlivci vyrazí do přírody jen s minimem vybavení. Při této příležitosti za sebou nechávají většinu technických vymožeností jednadvacátého století a chlácholí se představou, jak jednoduchý by byl tento prostý život natrvalo.
Děláme si to sami…
Je důležité si uvědomit, že ztížené podmínky, do nichž se v dnešní době dostáváme, jsou pro většinu z nás, obyvatelé střední Evropy, jen vrtochem. Krátkodobou zkušeností, které dodává lesk možnost oprostit se od neustálých a všudypřítomných povinností. Život bez elektřiny, Wi-Fi připojení, satelitní televize, telefonního signálu nebo tekoucí (horké) vody, je tak pro většinu z nás volbou.
Volbou, kterou jsme rádi učinili s vidinou odpočinku od moderní civilizace. Naši konfrontaci s tvrdými podmínkami však poněkud zlehčuje představa, že je můžeme okamžitě ukončit a vrátit se tak k veškerému pohodlí, které nabízí náš všední život.
Zamyslete se ale, co kdybyste se skutečně přenesli v čase. Co by bylo, kdybyste byli odkázáni k životu bez moderních vymožeností natrvalo. Kde byste nedostatek možností pocítili nejdříve.
Bylo by to v momentě, kdy byste vstali? Kdy byste museli ranní hygienu provést venku u pumpy a horkou vodu na svůj šálek čaje si ohřát na kamnech? V momentě, kdy byste namísto MHDčkem do korporátu vyrazili pěšky obdělávat pole? Patrně ne. Nejspíš byste si dokázali odepřít mnohé.
Pro a proti života v minulosti
Každodenní život našich předků byl sice těžký a plný dřiny, zároveň ale také z některých úhlů pohledu snazší. Generace před námi se nemuseli trápit politikou či budoucností důchodového systému, nemuseli řešit investice ani kybernetické podvody a nemuselo je trápit ani dění v několik set kilometrů vzdálených místech. Proč? Jednoduše proto, že v momentě, kdy se o něm dozvěděli, už bylo dávno historií.
Tehdejší život měl svá pro a pochopitelně i proti. Co je však jedním obrovským proti, které ani všechny ostatní klady minulosti nepřeváží je lékařská péče.
Současná lékařská péče má sice stále nějaké nedostatky a je možné, že budoucnost přinese poznatky, které některé současné nakonec vyvrátí. Kvalita lékařské péče je však ve třetím desetiletí jednadvacátého století v České republice na skvělé úrovni. Mnoho nemocí a úrazů, které se ještě desítky let zpátky stávaly běžnými příčinami úmrtí dnes již vnímáme jako naprosté banality. A měli bychom si těchto možností dostatečně vážit.
Kde se vzali lékaři
To, že historie lékařství sahá do Starověku je vám zřejmě známé a ani jména jako Hippokratés nebo Galénos není třeba dlouze představovat. Spojovat ale snahu léčit lidské nemoci a zranění až s dobou před několika tisíci lety by nebylo správné. Tato snaha provází lidstvo už od jeho prvopočátků a kořeny medicíny proto sahají až do pravěku. V podstatě od chvíle, kdy se člověk vyvinul v sofistikovaný druh homo sapiens, snažil se léčit různé neduhy a potíže. Zda byly jejich snahy úspěšné nebo pro neznalost dopředu odsouzené k nezdaru dnes již zjistíme jen částečně.
Jak šel čas, léčení nemocných zůstávalo, tak jako v pravěku v rukou šamanů či kmenových kouzelníků a až s nástupem Starověkého Egypta je možné hovořit o prvním uceleném systému medicíny. Jakkoli jsou mnohé tehdejší postřehy dnes již překonané, je nutné přiznat Egypťanům velký pokrok, a zařadit je vedle dalších Starověkých civilizací, které na poli medicíny také zaznamenaly velké úspěchy.
Temný středověk a lékařská péče
Ve starověkém Řecku a Římě existoval poměrně sofistikovaný a na dobových vědeckých poznatcích založený přístup, který byl v mnoha případech podložen anatomickými a fyziologickými poznatky, kterých dosáhli starověcí lékaři v čele s Claudiem Galénem.
Bohužel slavné starověké civilizace nakonec nevydržely a pod tíhou různých vlivů se rozpadly. Jejich místa zaujaly středověké státy, které se často pod křesťanskou ideologií snažily oprostit od pohanských starověkých kultur. Některé oblasti lidského života tímto obratem utrpěly více, jiné méně. Celkově však Evropa, která do té doby pomalými krůčky mířila neustále kupředu, udělala pořádný skok zpět.
Léčení připadlo do rukou církvi. Respektive klášterům. Ty v období raného a vrcholného středověku fungovaly jako centra zdravotnictví. Přestože se od 12. století začala medicína vyučovat na univerzitách, kvalita poznatků byla vágní a poskytovaná péče diskutabilní. Mnohdy navíc zhoršená v důsledku náboženské nauky.
Vzestup vědecké medicíny
První předzvěstí, že poli medicíny dojde jednou možná ke zlepšení byly paradoxně pitvy. Pitvání mrtvých lidských těl totiž umožnilo lékařům dobře poznat a popsat fyziologii těla a jeho fungování. Při léčení nemocných tak budoucí lékaři nebyli už odkázáni jen na vnější stránku člověka. Nově měli dokonalejší představu též o jeho vnitřních strukturách.
Brzy na to navíc došlo k vynálezu mikroskopu, k popisu velkého krevního oběhu Williamem Harveyem, k objevu vakcinace a dalších důležitých metod či pomůcek. Rozvíjela se jak chirurgie, tak i imunologie, bakteriologie a jiné medicínské obory.
Ve druhé polovině 19. století, k níž se celý tento článek touží dostat, byla už kvalita poskytované péče vzhledem k předchozím staletím takřka špičková. Podle našich měřítek však stále žalostně nedostatečná. Nezřídka kdy se navíc stávala sama léčba důvodem, proč pacient nakonec podlehl. Na konci 19. století došlo k objevení rentgenových paprsků a možností, které představují pro lékařskou práci. Lékaři v 19. století a na počátku století 20. tak měli k dispozici nástroje, které by jim jejich starší kolegové bezpochyby záviděli.
A přece se trávili…
Skutečnost, že se z mnoha léků při špatném podání mohou stát jedy je vám asi zřejmé. To, s jakou pravidelností ale lidé ještě sto padesát let nazpátek užívali látky, které my pokládáme výhradně za jedy je zarážející. Běžně se například používaly látky obsahující arzén nebo jiné těžké kovy. A to není všechno!
O jejich účincích, konkrétních lécích a látkách používaných k medicínským účelům si můžete přečíst přesně za týden ve druhé části tohoto článku.