Poutě: jak se na nich vzaly kolotoče a kde stojí ten nejstarší?

Slovo pouť má asi ve slovníku téměř každý. Zamýšleli jste se ale nad tím, co vlastně znamená? Co to poutě původně byly a co stálo za jejich přerodem do dnešní podoby? Proč nás při slově "pouť" napadne kolotoč? A kde vůbec najdeme ten nejstarší? To všechno a mnohem víc se dočtete v dnešním článku.

Náboženské kořeny poutí

To, že mají poutě náboženské kořeny je vám jistě zřejmé. Vždyť i v dnešní době, kdy mnoho lidí, a zejména obyvatel České republiky, upouští od aktivního náboženského chování, jsou poutě časem, který je s církví spojenI o něco těsněji než jiný. Samotný překlad slova pouť napovídá mnohé o jeho původním významu. Znamená totiž cesta.

Pouť byla původně cesta, kterou podnikali věřící. Jejich cílem byl zpravidla nějaký nábožensky významný bod. Mohlo se jednat o stavbu jako kostel, boží muka nebo jiné poutní místo. V našem prostředí jsou poutě spojeny zejména s křesťanstvím, bylo by ale omezené myslet si, že je tomu tak není i jinde ve světě. Poutě totiž podnikají i vyznavači jiných náboženství jako je judaismus nebo islám. Možná si vybavíte, že muslimové vykonávají poutě do Mekky.

České poutě se postupem času proměnily. Objevily se takzvané výroční poutě, které se konaly zpravidla v době, kdy byl vysvěcen místní kostel. Věřící podnikali poutě do "svých" kostelů na mše, a jelikož jsou Češi od přírody podnikaví, začali jiní využívat zvýšeného pohybu osob v daném místě. Kolem cest, jimiž věřící procházeli, se postupně objevovaly prodejní stánky. Tato zvyklost se přehoupla v tradiční trhy, které se na daném místě konají vždy každoročně ve stejnou dobu. Na Vltavotýnsku je to vždy o víkendu, který je blízký svátku svatého Víta 15. června.

Kolotoče: symbol současnosti nebo pouťová tradice

K poutím v České republice již tradičně patří kolotoče. Střelnice, autíčka, řetězáky, labutě, centrifugy a mnoho dalšího. Kde se ale tyto atrakce vzaly a proč je máme s tímto v minulosti posvátným časem tolik spojené?

Historie kolotočů patrně sahá až do osmnáctého století. To je pro lepší představu doba, kdy žila a vládla císařovna Marie Terezie. Ve Francii na počátku 18. století zemřel král ludvík XIV. zvaný také jako Král Slunce a na jeho konci francouzské ulice krvácely pod bouřemi Velké francouzské revoluce. To nejspíš není doba, kterou si většina z nás dokáže s prvními kolotoči spojit. A přece už tehdy první kolotoče byly! Bohužel se do dnešních dní nedochovaly.

Kolotoč na Letné

Víte, kde stojí nejstarší dochovaný kolotoč v Evropě? Ano, správně! Je to u nás. Konkrétně na pražské Letné. Na okraji Letenských sadů jej najdete už od roku 1894 a je složený z modelů autíček a dřevěných koní v životní velikosti. Kolotoč spadá do správy Národního technického muzea a od července roku 2022 je opět v provozu a otevřený veřejnosti.

Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Letensk%C3%BD_koloto%C4%8D.JPG

Jak se kolotoče na poutích vzaly...

Jelikož se pouti stávaly centrem společenského života, začal k nim postupně přibývat společenský program. A tím se staly kromě jiného i kolotoče. Poutě bývají v každém městě v jinou dobu, což umožnilo kočovným kolotočárům objíždět jedno místo po druhém. Kromě nich s kolotoči a houpačkami, střelnicemi a strašidelnými domy jezdili na poutě i kočovní herci s různými divadelními představeními.

V dnešní době jsou poutě pro mnoho Čechů zcela oddělené od jejich náboženského základu. Staly se místem setkávání, kolotočů a prodejních stánků. Mnoho rodin ale i v současnosti využívá této příležitosti k vzájemnému setkávání. A co vy? Jak a kdy "slavíte" pouť?

A proč jsme se dnes bavili o poutích? Prostě proto, že tento víkend se v nedalekém Týně nad Vltavou koná "ta naše" Svatovítská. :)

Láska kvete v květnu: je doopravdy květen měsícem zamilovaných?

Je květen měsícem zamilovaných? Proč tomu tak je, jak si vede v porovnání s únorem? První máj je vnímán jako svátek zamilovaných. Přemýšleli jste, ale někdy proč tomu tak je? Odkud se vzala tradice líbání pod třešní? Jestli si myslíte, že už před stovkami let se naši předci na znamená lásky chodili pusinkovat pod rozkvetlé stromy, pletete se.

První máj je sice v České republice vnímán jako tradiční svátek zamilovaných, jeho kořeny je nutné hledat v poměrně nedávné minulosti. První máj se začal formovat patrně až po vzniku Československa. Výrazně tomu přispěl tehdejší zájem o období národního obrození, a tedy i o slavné dílo Karla Hynka Máchy Máj.

Ještě v době, kdy Karel Hynek Mácha své nejslavnější dílo napsal přitom nebylo myslitelné, aby si páry na veřejnosti projevovaly lásku líbáním. A proto také tento zvyk nemohl ještě v 19. století existovat. Postupem času, a s nástupem nových společenských pořádků po vzniku republiky, se ze spojení slavného Máje a třeští kvetoucích kolem pražského Petřína stal zvyk. Tím se ustanovila nová česká tradice.

Oproti obecné představě, že je první máj TEN jediný a skutečně český tradiční svátek zamilovaných se tedy zdá, že je skutečnost malinko jiná. Ano, první máj doopravdy je český svátek zamilovaných, ale nelze jej pokládat za nijak převratně tradiční. Před druhou světovou válkou a před nástupem socialismu by jej totiž tehdejší generace nazývaly tradicí jen stěží, a po roce 1948 se z 1. května stal především svátek práce.

První máj jako svátek zamilovaných se tedy v podstatě ve velkém rozmohl až po revoluci, kdy tak začal být hojně ozančován v tisku, což souviselo s tehdejší snahou distancovat se od všeho socialistického. A 1. máj jako svátek práce byl u nás velkým socialistickým symbolem.

To znamená, že snaha držet se prvního máje jako „našeho“ svátku zamilovaných je vlastně zvláštní. Aktivně se stavíme proti „americkému“ Valentýnu, který se nám zdá jako cizí, nový a západní, a preferujeme první máj, který je narozdíl od staletí prověřeného Valentýnu jen pár dekád starý. Valentýn má i na našem území paradoxně hluboko sahající historii.

Kde se svátek svatého Valentýna vzal?

Původ svátku svatého Valentýna sahá až do dob antického Říma a je patrně odvozen od pohanského svátku zvaného Lupercalia. Je sice sporné, kdo ve skutečnosti svatý Valentýn byl, avšak jistě dnes víme, že tradice posílání milostných lístečků je s námi již mnoho a mnoho staletí. Nejstarší dochovaná „valentýnka“ pochází z 15. století.

Posílání anonymních milostných dopisů, které se v současnosti zdánlivě šíří z USA se ve skutečnosti právě na území severní Ameriky dostalo z Evropy. V počátku 19. století totiž anglická pošta doručila až 60 tisící valentýnek. Díky tomu, že se ale později výrazně zlevnily poštovní známky, „službu“ si mohlo dovolit víc lidí, a tak se tento zvyk ještě dále rozšiřoval.

Jak se láska (ne)slaví ve světě

Česká republika sice nechápe květen jako měsíc zamilovaných sama, nicméně tento čas není přijímán zdaleka tak univerzálně jako svatý Valentýn. I přesto, že se oslavám svatého Valentýnu spousta Čechů brání a odvolává se právě na první máj, 14. února vnímají jako svátek zamilovaných lidé z mnoha zemí světa.

V Dánsku si například mladí posílají básničky, které mohou být stejně tak vtipné jako romantické. Zpravidla je vymýšlejí a není zvykem, že by je Dánové kupovali v obchodech již natištěné. Ve Finsku není den svatého Valentýna zasvěcen oslavě lásky ale přátelství. 14. února je proto zvykem obvolávat staré kamarády a chodit na večeře třeba s kolegy z kanceláře. A k tamním oslavám nepřekvapivě patří i saunování.

Ve Vídni je zase zvykem, že páry vyráží tančit. Konají se různé akce v tanečních sálech po celém městě, čemuž nahrává i skutečnost, že v té době je plesová sezóna v plném proudu. Pokud ale není „po ruce“ žádný ples, nevadí! Vy a vaše vídeňská láska se vždycky můžete inspirovaz u Britů a jít po jejich vzoru na brusle.

Svatý Valentýn se netěší oblibě jen v anglosaském světě, kde pomalu proniká do stále většího počtu domácností, ale svou tradici má například i na Filipínách. A když je řeč o filipínských tradicích, tak i ta valentýnská stojí za to. V tento den se totiž každoročně odehrají hromadné svatby, na nichž si své „ano“ řeknou desítky i stovky snoubenců.

Ghana dokonce ze dne svatého Valentýna udělala národní den čokolády, čímž chtěla zvýšit turismus v zemi. Tomu se říká dobrý tah!

Ne všude je jsou ale únorová srdíčka, růžičky a laskominy přijímány kladně. V takové Saúdské Arábii jsou oslavy svatého Valentýna dokonce zakázané, jelikož panuje obava, že podporují předmanželskou (či dokonce mimomanželskou) lásku mezi mužem a ženou. O stejnopohlavním párech ani nemluvě. A to všechno je tamní mentalitou pokládáno za hřích.

Vede v České republice 1. máj nebo Valentýn?

jednoduše se nabízí říct, že 1. máj. Nenajdete mezi lidmi totiž tolik odpůrců. I když se ale naoko mnoho lidí dušuje, že „Valentýn je americký svátek (není! 😉), který rozhodně neslaví“ realita tomu příliš neodpovídá. Češi vnímají tento svátek poměrně rozpačitě a „cize“, přesto ho ale 43 % slaví. A to není vůbec málo. Ve srovnání s jinými zeměmi se ale držíme při zemi. Za dárky ke Valentýnu i k 1. máji obvykle neutrácíme více než pár stovek.

V České republice se nijak neujala tradice obdarovávat se v tyto dny hodnotnými dary, nicméně květinou, čokoládou případně dobrou večeří nelze nic zkazit. Ostatně přinést partnerovi drobnou pozornost je vždycky dobrý nápad. Jen tak pro radost! Nejen, když je v kalendáři „to správné“ datum.

A co vy? Vnímáte první máj či svatý Valentýn jako zkomercializovanou povinnost nakupovat bonboniéry ve slevě nebo vítáte tuto příležitost jako extra možnost ukázat své polovičce, že vám na ní záleží? Dejte nám vědět v komentářích! 😊

Pálení čarodějnic, filipojabuská noc, Valpuržina noc... O co tady vlastně jde?

Ke každému měsíci tohoto roku vyšel na našem webu článek a ani duben nebude výjimkou, přestože tentokrát přichází o něco později.

V neděli, v poslední dubnový den, se na mnoha místech po území celé České republiky rozdělávaly ohně, pekly špekáčky a kromě toho se také pálily čarodějnice. Kde ale tato tradice vznikla? Proč v současnosti upalujeme figuríny, které mají symbolizovat právě čarodějnice? To a mnohem víc se dočtete v našem nejnovějším článku.

Proč pálíme čarodějnice?

Historie pálení čarodějnic sahá hluboko do minulosti. Až do časů, kdy lidé na existenci čarodějnic mezi námi všeobecně věřili. Dnes je pálení čarodějnic zvyk spojený s příjemně stráveným (často komunitním) časem, dříve se jednalo o tradici, která měla nevinné ochránit před silami zla.

Filipojakubská noc?

Tradice pálení čarodějnic je spojena s časem známým jako filipojakubská noc. Proč? Je to zcela logické. I přesto, že dnes v kalendáři najdete v políčku vyhrazeném pro 30. duben jméno Blahoslav a v tom pro 1. květen Svátek práce, a proto nemáme ttuto roční dobu spojenou se svátky Filipa či Jakuba, dříve byla data pro jmeniny často jiná. Můžete si totiž povšimnout, že i v našem sto let starém kalendáři slavil 1. května svůj svátek Hugo.

V dávné minulosti byste tam ale ani Huga nenalezli. 1. květen byl v tehdejším kalendáři vyhrazen jménům Filip a Jakub. Z toho filipojakubská noc. Zkrátka noc na den, který měl připomínat v liturgii výročí vysvěcení římské baziliky ostatky světců Filipa a Jakuba.

Křesťanství a kořeny pálení čarodějnic? Ani omylem!

Kdo má alespoň nějaké povědomí o katolické církvi, která je v České republice zdaleka ta nejrozšířenější, musí ho nutně napadnout, že zvyk pálení čarodějnic působí příliš pohansky než aby bylo možné jeho kořeny hledat právě v křesťanství. A skutečně! Zvyk pálení čarodějnic totiž sahá podstatně hloubš do minulosti až ke keltskému svátku zvanému Beltine.

Velmi volně lze Beltime přeložit jako oheň pro uctění boha Belena. Belenus byl keltský bůh léčení, známý pod mnohými jmény. Keltové jej každoročně uctívali právě zapalováním ohňů a rituálním tancem kolem plamenů.

Již z tohoto období pochází i prvomájový zvyk líbání se pod rozkvetlými třešněmi.

Poté přišli na doposud keltská území germáni a ti dali zapalování ohňů ještě větší význam. Spojovali si tuto tradici se slunečním božstvem.

Křesťané s pohanskými tradicemi zpočátku tvrdě bojovali a snažili se je potlačit, po čase však pochopili, že tudy cesta nevede. A proto opředli pohanské zvyky křesťaskými idejemi. Z původně jarních pohanských svátků se staly Velikonoce a z těch zimních zase Vánoce.

Valpuržina noc

Pro den, který si pojíme s tradicí pálení čarodějnic se také používá označení Valpuržina noc. Možná jste se s tím setkali. Jedná se už o pokřesťanštěnou původní pohanskou tradici, podle které se v tento den pořádají čarodějnické sabaty. Čarodějnice se slétají na jedno místo a tam provádí své rituály, hodují, tančí a jinak se veselí ze všeho zlého, co za dosavadní rok napáchaly.

Tradice pálení čarodějnic se objevila až o mnoho století později. V minulosti lidé pokládali před své prahy na ochranu řezanku, na návsi práskali bičem nebo stříleli z pušek, aby zlé síly zahnali.

Skutečné pálení "čarodějnic"

Přelom dubna a května vždy patřil symbolicky ke svátkům vítání jara a oslavě přírody či plodnosti. V šestnáctém a sedmnáctém století však jeho významy zneužila inkvizice, která se jimi nechala inspirovat ve svých honech na čarodějnice. Ty trápily Evropu po více než jedno století a během čarodějnických procesů bylo na hranici upáleno více než 50 000 zpravidla nevinných obětí.

Na našem území se čarodějnické procesy konaly spíše výjimečně. Nejhorší situace panovala na území, kde žila větší koncentrace cizojazyčného obyvatelstva.