Halloween: jeho vznik, původ a tipy na filmy

Halloween je v Česku stále vnímán jako veskrze americký svátek. A není na tom vlastně nic překvapivého. V americké kultuře se totiž tato tradice těší nebývale velké oblibě. Lidé utrácí nesmyslné částky za složité ale efektní výzdoby svých domů, pořádají veselé párty a děti obchází domy v sousedství, aby si vykoledovaly nějakou tu sladkost.

K výzdobě neodmyslitelně patří dýně, stejně tak i různé čarodějnice, duchové, kostlivci a umělá krev. Ostatně Halloweenský sortiment dnes najdeme i my v České republice v nejednom obchodě. Je ale skutečně na místě hledat původ Halloweenu ve Spojených státech?

Staří Keltové

Původ Halloweenu musíme hledat v o mnoho vzdálenější minulosti, než si možná myslíte. Kořeny tohoto svátku sahají až ke starým Keltům, kteří ho slavili ještě před začátkem našeho letopočtu. 31. říjen, kdy ostatně Halloween slavíme i v současnosti, považovali Keltové za čas, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.

Domnívali se, že právě v tento den, mají k mrtvým nejblíže, a proto jim stavěli různé oltáře. Na tyto oltáře potom umisťovali různé předměty, jejichž prostřednictvím se snažili spojení se svými mrtvými navázat. Používali například zvířecí lebky či ptačí pera. Tento svátek byl v keltštině zván Samhain, a jelikož šlo o svátek veskrze pohanský, v mnoha částech Evropy nepřežil období vrcholného křesťanství.

Díky Irsku

Jak se křesťanství rozmáhalo po Evropě, pohlcovalo původní pohanské zvyky. Na některých místech pak nové křesťanské tradice splynuly s těmi starými, čímž bylo založeno na tradice nové. Pohanský svátek Samhain postupně téměř splynul s křesťanskou slavností Všech svatých.

1. listopadu křesťané uctívají všechny svaté, tedy i ty, kteří se nedočkali oficiálního svatořečení. V Irsku se tradice původního pohanského Samhainu uchovala, a tak se mohla mnohem později, v 19. století, společně s puritánskými poutníky dostat na území dnešních Spojených států.

Proč zrovna Halloween?

Původně Keltové nazývali 31. říjen slovem Samhain, tak proč mu dnes říkáme právě Halloween? Jde totiž vlastně o předvečer všech svatých, který je v angličtině označován jako All Hallows’ Eve. Zkomolením tohoto názvu potom vznikl právě Halloween. Po takzvaném večeru Všech svatým následují Dušičky, jimž dáváme v České republice stále přednost. O nich si ale popovídáme zase příště.

Jak se slaví Halloween?

Řada amerických domácností období Halloweenu velmi prožívá, a i v Evropě se „dýňová výzdoba“ těší stále větší oblibě. Lidé pořádají tematické večírky, děti i dospělí se převlékají do kostýmů a domy se halí do složité a často velmi nákladné výzdoby. Hlavním symbolem jsou dýně, uplatnění však najde všechno děsivé. Děti obchází domy v sousedství a koledují. Podobně jako je tomu u nás na Velikonoce.

Existuje však malý rozdíl, na který není radno zapomínat a tím je Trick-or-treat. Říkáte si, co to vlastně znamená? Pak pro vás máme jednoduché vysvětlení. S Halloweenským koledováním se totiž pojí větička „koledu, nebo něco provedu“, která v podstatě říká, že pokud malí koledníci za svou koledu nic neobdrží na oplátku, provedou nějakou lumpárnu majiteli domu. 1. listopadu proto mohou Američané najít svůj dům „ozdobený“ například toaletním papírem.

Co si pustit na Halloween?

V posledních dvou dekádách stále roste množství těch, kteří na Halloween začínají svůj maraton Harryho Pottera. Zejména první dva díly vám navodí tu pravou Halloweenskou atmosféru. Pro příznivce tradičnějších snímků musíme doporučit film z roku 1990 Střihoruký Edward v hlavní roli s Johnnym Deppem. Díky režii nezaměnitelného Tima Burtona snímek získává pravý Halloweenský wibe, a to přesto, že se o Halloweenu ani neodehrává.

A u Tima Burtona zůstaneme. Pusťte si jeho Ukradené Vánoce nebo Mrtvou nevěstu. Nádherný a dojemný je také animovaná pohádka Coco, který vznikla v roce 2017 pod společnostmi Disney a PIXAR. Tento snímek krásně popisuje jednodenní propojení světů, stavění oltářů a komunikování se zemřelými. Jde o výbornou cestu, jak vysvětlit pozadí Halloweenu i mladším divákům. Ale nebojte se. Ani coby dospělí se rozhodně nebudete nudit. Můžeme vás skoro slíbit, že na konci i nějaká ta slzička patrně ukápne.

Na téma Halloweenu bylo natočeno skutečně mnoho hororů, my však nejsme jejich velcí fanoušci, a proto vám žádný nedoporučíme. Velmi lehký kompromis mezi komedií a hororem je ovšem snímek Hubieho Halloween, který jistě ocení především četní fanoušci Adama Sandlera, který zde ztvárnil hlavní roli.

A jaké jsou vaše oblíbené filmy s Halloweenskou tematikou? Podělte se s námi v komentářích o vaše tipy! 😊 A komu na letošní podzim nebudou stačit příběhy napsané v Hollywoodu, navštivte nás ve mlýně a užijte si druhý ročník speciální akce Strašidelný mlýn. Nově jsme přidali také Komentované prohlídky v kulisách strašidelného mlýna pro dospělé. Rezervace jsou ovšem nutné a počet míst je omezený. Tak neváhejte a přijďte se k nám (trošku) bát!

Škola volá: "Zpátky do lavic!"

Dneškem končí září. První měsíc školy uběhl jako voda a my můžeme pomalu začít odpočítávat čas do Vánoc. Ještě předtím se však můžete přijít v rámci běžné prohlídky podívat na naši miniexpozici věnovanou právě historické škole. Kam ale vlastně historie školství sahá? Jak vypadalo učení v minulosti a kdy vznikly první vzdělávací univerzity? To a mnohem víc jsme si pro vás připravili v dnešním článku. Tak se pojďte s námi trochu vzdělávat!

Pravěk

Určité formy výchovy a vzdělávání patřily k lidské společnosti v podstatě od nepaměti, v počátcích však převládal jejich praktický aspekt. Vědomosti nebyly potomkům předávány kvůli rozvoji jejich osobnosti, ale s cílem udržet je při životě. Bylo důležité, aby si mladé generace osvojili těžce nabyté zkušenosti předků. Pokud se totiž pradědeček otrávil po pozření těch červených bobulí, co rostou vedle jeskyně, není důvod, aby se něco podobného opakovalo i v budoucnu.

Tehdejší učení probíhalo zcela neformálně. Neexistovala žádná škola, učebnice ani učební pomůcky. Nesetkali byste se ani s osnovami či jinými vzdělávacími plány. Děti a dospívající si v rámci učení osvojovali dovednosti, které potřebovali k životu. Dívky musely poznávat jedlé bobule a udržovat oheň, chlapci lovit a chránit svou rodinu. Osobnost učitele sice neexistovala, ale za její „prvopočátek“ lze označit šamana.

Starověk

S příchodem starověku se změnilo mnohé a totéž se týká také vzdělávání. Velkým přelomem v oblasti vzdělávání se stal vynález písma. Vznikaly první vzdělávací instituce. Ty byly zpravidla určeny výhradně mužům (výjimku tvořila například Sparta, kde bylo vzdělávání koedukované). Vznikaly chrámové škole s důrazem na duchovní výchovu, školy určené budoucím vojákům i úředníkům. Obrovskou váhu na celý vzdělávací proces mělo náboženství.

Středověk

Středověk nedostal dovětek „temný“ pro nic za nic. Ve vzdělávání stále hrála prim církev. A ta byla ochotná přijmout do svých řad pouze muže. Ženy se ke vzdělávání dostaly pouze v případě, že patřily do bohatých šlechtických rodin. I v takovém případě se však musely spokojit s velmi osekaným a upraveným obsahem vzdělávání. Vzdělanost, inteligence a rozhled totiž ve středověku nebyli u žen pokládány za cnosti, ale naopak. Podle tehdejší ideologie měly být ženy přiměřeně hezké a ideálně naprosto tiché stíny svých manželů. Proto se učily jen vyšívat a zpívat, osvojovaly si pravidla dvorské etikety a náboženská pravidla. Chudé ženy byly ze vzdělávání vyloučeny docela.

Chudí chlapci měli naději na vzdělání, pokud se dostali do církevní školy. V takovém případě je pak obvykle čekala „kariéra“ v klášteře. Ti bohatší se mohli vzdělávat doma soukromými učiteli. Učili se náboženství, střelbě, tanci, poezii, hře na hudební nástroje, šermu aj. Kromě toho se ale také do vzdělávací praxe dostávalo takzvané trivium. Čili složenina tří základních učebních oborů dramatiky, dialektiky a rétoriky. Později přibylo též kvadrivium složené z aritmetiky, astronomie, geometrie a muziky.

V 11. století začaly vznikat první univerzity. Jako první to byla v roce 1088 univerzita v italské Bologně, o šedesát let později Sorbonna v Paříži. K prvním univerzitám patří též Oxford (Anglie), Modena (Itálie), Cambridge (Anglie) a Salamanca (Španělsko). První česká univerzita byla založena v roce 1348 v Praze pod patronátem tehdejšího císaře Karla IV. Původně měla čtyři fakulty, a to artistickou (filozofickou), teologickou, lékařskou a právnickou.

Novověk

Novověk se nejčastěji datuje od roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Můžeme se ale setkat i s jinými historickými body. Bez ohledu na rok, od kdy ale novověk počítáme, znamenal pro vzdělávání velký přelom. Vynález knihtisku výrazně zlevnil knihy, a tím zvýšil jejich dostupnost. Najednou přestaly být luxusním zbožím a mohli si je dovolit (v omezené míře) i chudší vrstvy.

Novověk se také datuje od roku:
1485	Konec války Růží v Anglii
1453	Dobytí Konstantinopole Turky
1450	​Vynález knihtisku
1517	Martin Luther vydal 95 tezí
1526	Bitva u Moháče
1640	Začátek občanské války v Anglii

Děti z bohatých rodin měly soukromé učitele, pro chudší se otevíraly možnosti v podobě škol. Stále však nebylo vzdělávání pokládáno za hodnotu, a proto mnozí zůstávali negramotní. 6. prosince 1774 proto císařovna Marie Terezie reformovala školství a zavedla plošnou povinnost pro děti od 6 do 12 let vzdělávat se v oblasti čtení, psaní, počítání a náboženství. „Ke slovu“ se dostala hromadná výuka, přestože do té doby drtivě převládala ta individuální.

Moderní škola

A právě zavedení hromadné výuky a plošné povinné školní docházky byl ten impulz, na který české školství čekalo. Od tohoto momentu začaly vznikat instituce, které předcházely našim současným základním školám. Vzdělány byly všechny děti bez rozdílu a z českých zemí se postupně vytrácela negramotnost. Školství sice prošlo mnoha proměnami a v současné době se možná dočká další, stále však klopýtá za realitou dospělého světa. Školství by v ideálním případě mělo předvídat potřeby budoucích generací a dokázat děti připravit na svět, v němž budou žít až školu dokončí. V realistickém případě by stačilo „pouze“ začleňovat novinky a reagovat na aktuální vývoj. Bohužel i školství jednadvacátého století funguje často na principu: „učím to, co jsem se v dětství naučil/a já“. Jenomže dnešní děti budou svůj dospělý život žít v úplně jiném světě než my. Nikdo nám ovšem dopředu nedokáže říct, jak ten nový svět bude vypadat. A v tom tkví největší potíž školství. Potíž, s níž se tento obor nevypořádat za tisíce let své existence.

Dovolená: kde se vlastně vzala?

Léto se nám blíží ke konci, děti příští týden nastupují do školy, a období dovolených pomalu končí. Nás sice moře teprve čeká, věříme ale, že mnozí z vás už tu svoji mají za sebou. Ať patříte mezi fanoušky lenošení na pláži nebo spíš k těm, kteří milují chození po horách, doufáme, že jste si svoji letošní dovolenou opravdu užili!

V duchu dohasínajícího léta jsme si pro vás připravili článek, v němž se dočtete, jak dovolenou trávili naši předci. Přemýšleli jste někdy, kde se vlastně slovo dovolená vzalo?

Dovolená od slova dovolit

Z principu je dovolená vlastně obdobím, kdy je pracovníkovi jeho zaměstnavatelem dovoleno být nějakou dobu mimo práci. To znamená, že podstatné jméno dovolená bylo odvozeno od slovesa dovolit. Spojení „jedu na dovolenou“ vzniklo tedy až druhotně. V původním významu šlo o to, že člověk, který dostal dovolenou zkrátka nemusel chodit do práce. V té době mohl klidně zůstat doma, mohl se starat o vlastní hospodářství nebo jen navštívit příbuzné. V minulosti nebyla dovolená spojena se slunečníky a opalovacími krémy.

(Ne)placená dovolená

V České republice je zákonem stanovená doba dovolené 20 dní, nicméně mnoho firem dává svým zaměstnancům jako určitý benefit 25 dní dovolené. Podobná situace je také v dalších evropských zemích, například v USA mají zaměstnanci postavení o mnoho horší. Ze zákona mají nárok jen na dva týdny dovolené.

V mnoha zemích světa je navíc naprosto běžné, že pokud zaměstnanci nějakou dovolenou mají, není placená. Čili českých 4-5 týdnů placené dovolené je skutečný luxus, kterého bychom si měli vážit, a jehož bychom měli být schopní adekvátně využít.

Bez pasu ani na krok

Dnes je pro nás cestování do ciziny naprostou samozřejmostí. Díky covidové pandemii se ale možná i mladší generace dnes mohou lépe představit, jak se žilo našim rodičům a prarodičům, kteří nemohli bez dovolení opouštět hranice státu. Být uvězněni uvnitř země však není nic proti povinnosti neopouštět za žádných okolností rodné město či vesnici.

Své by o tom mohli vyprávět ještě lidé z poloviny 19. století. Teprve v roce 1857 totiž císař František Josef I. zrušil povinnost prokazovat při cestách mezi vesnicemi cestovními doklady. O osm let později pak císař zrušil i pasové kontroly na hranicích jednotlivých zemí Habsburské monarchie. S trochou nadsázky, tak vznikl předchůdce dnešního Schengenského prostoru, jelikož se lidé mohli volně pohybovat mezi zeměmi většího správního celku.

První dovolené v historii

První dovolené v historii jsou spjaty se vznikem zaměstnanecké formy práce. Jinými slovy v době, kdy lidé jiným sloužili za byt a stravu žádné extra volno čekat nemohli. Jakmile se ale pracovní trh proměnil a lidé začali vyměňovat svou práci za pravidelnou mzdu, vznikl i koncept dovolené.

Na konci 19. století je možné dovolenou pozorovat u vojáků a úředníků, s novým stoletím se pak tento „trend“ dostává také do pracovních smluv. V Československu v polovině dvacátých let dvacátého století vznikl zákon, který ustanovil, že délka placené dovolené činí 6 až 8 dní v závislosti na délce pracovněprávního vztahu.

A právě tato doba je pro dovolené a strávení volného času naprosto přelomová. S volným časem vznikl totiž prostor pro volnočasové aktivity, a tedy i pro rekreaci a dovolenou. Ale o to zase příště. Další článek vyjde za týden a bude věnován způsobům trávení dovolené v minulosti. Tak nezapomeňte sledovat náš web!