top of page

Aktualizováno: 4. 10. 2022

(pokračování)


No a ono nic nepřišlo. Naštěstí. Ještě v průběhu noci přestalo pršet a voda začala pomalu opadat. Ukázalo se, že jsme stěhovali zbytečně.

I to se občas stane. V naší rodině je v tomto ohledu ovšem léty osvědčený postup. Raději stěhovat desetkrát zbytečně než se na to jednou vykašlat a pak muset čelit následkům. Poslední dvě velké povodně v letech 2002 a 2013 nám koneckonců dostatečně ukázaly, co voda dokáže.


Maraton posledních dvou týdnů

Do největšího finiše ještě vstoupila naše červencová svatba, kvůli níž bylo otevření o dva měsíce odloženo. V souvislosti s ní ale došlo k úpravě exteriérů, a také naše budoucí kavárna se velmi přiblížila podobě, kterou jsme si pro ni vymysleli.

V interiérech mlýna ale k zásadním změnám nedocházelo.

V srpnu jsme pak do všeho museli skočit po hlavě. Každý den od rána až do noci jsme aranžovali všechny expozice, vytvářeli veškeré texty (popisky k exponátům, plakátky, vstupenky, webovky aj.) a řešili i různé administrativní a „zákulisní“ věci. Nemyslím si, že jsme si dokázali dopředu dostatečně výstižně představit, co všechno nás vlastně čeká, a jak obrovský objem práce obnáší „dokončovací fáze“.


Včera, dnes a zítra…


A tak jsem tady. Máme za sebou přibližně první tři týdny trochu rozpačitého provozu. V době, kdy se každý člověk (nejen) v naší zemi snaží šetřit kde se dá, začínáme s projektem, který je plně závislý na lidské ochotě naše snažení dobrovolně podpořit.

Do budoucna ale věříme, že se všechno stabilizuje. Zatím se to zdá být na správné cestě a z toho máme velkou radost. Navíc máme ještě velké plány! Tak se přijďte podívat. 😊


Veškeré Vaší přízně si velmi vážíme.


Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.


 
 
 

Aktualizováno: 4. 10. 2022

Jedním slovem těžké. A ne, neztěžujeme si, ani svého rozhodnutí nelitujeme. Věříme v něj. Pokud ale chceme, aby byl tento článek upřímný a autentický, bude možná znít trochu "ukňouraně".

A za to se dopředu upřímně omlouvám.


Měla jsem krátce po svých druhých bakalářských státnicích a čekal mě poslední rok na magisterském studiu, když přišel covid, a s ním všechny ty lockdowny a naše povinnost zůstat doma. Nemohla jsem tedy dojíždět do Brna na prezenční výuku, což pro mě v praxi znamenalo, že se mé studium smrsklo na pár online přednášek a seminářů, kromě kterých jsem měla poměrně dost volného času. Na práci, kterou jsem v té době vykonávala pro univerzitu, i na studium mi stačily dva nebo tři dny v týdnu, a proto jsem „se zapojila“. Abych byla užitečná a neplýtvala volným časem.


A tak jsme začali!


Spolu s mými rodiči (a čas od času i s naším dědou nebo jinými pomocníky) jsme si řekli, že jdeme do toho. Vymysleli jsme plán, který jsme pak vesele a opakovaně taky porušovali, protože byl naprosto bláhový, a pustili se do díla.

Nejprve bylo nutné celý prostor vystěhovat a vybílit, což se ale o hodně snáz řekne než udělá. Musíte si totiž uvědomit, že celá ta obrovská čtyřpatrová budova byla doslova přecpaná až k prasknutí.

Bílení, no, taky to není žádná velká legrace. Už jste někdy bílili vápnem? Ne? Já jo. Užila jsem si toho tolik, až bych řekla, že mám snad navždycky vybráno. (No ale nemám. Za pár týdnů se totiž pouštíme do dalšího patra.) Další na řadu přišlo vysávání, mytí a jiné čištění. Mám pocit, že jsme VŠECHNO vysávali asi tak 10x. Nebo si mi to jenom zdálo?


Komplikace za pět minut dvanáct


A aby toho nebylo málo, pár týdnů před plánovaným otevřením přišly obrovské přívalové deště a s nimi starý známý strach ze stoupající hladiny, který vedl k zběsilému nočnímu stěhování všemožného harampádí do prvního patra. S bolestí u srdce jsem pozorovala, jak se pracně vyklizená podlaha znovu zaplňuje krabicemi, nářadím a všemožným bordelem. V tu noc bylo moc těžké ubránit se pocitu naprostého zmaru, a to jsme žili v nejistotě, co teprve přijde.

Každopádně obrovský dík patří každému, kdo nám v tu noc 23. na 24. června pomohl.


(pokračování v příštím příspěvku)


Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.

 
 
 

Aktualizováno: 4. 10. 2022

Mezi rodinnými fotografiemi, dopisy a dokumenty čas od času najdeme opravdu pozoruhodné zajímavosti, které ani s rodinou, ani s mlýnem nemají vlastně nic moc společného. Jsou ovšem nezřídka kdy velmi cenným zdrojem informací o době, z níž pochází.


Kapesní kalendář B+B 1932


Jedním takovým zajímavým předmětem je bezesporu i kapesní kalendář obchodního domu Brouk a Babka z roku 1932.


Podnik nesoucí název Brouk a Babka byl založen dvěma kamarády ze studií v roce 1908 a velký rozmach zaznamenal už po vzniku samostatného Československa. K tomu největšímu rozkvětu však došlo ve 30. letech minulého století, kdy byla zbudována dokonce celá síť obchodních domů nesoucí tento název s pobočkami po celé republice.


Říkáte si, co je na kapesním kalendáři zajímavé?


Na běžném kalendáři možná nic moc. Na této - asi 1 centimetr silné - knížečce o velikosti platební karty ale mnoho. Kromě kalendáře, zde totiž byly například zobrazeny dobové reklamy, v příslušných měsících kalendář upozorňoval zákazníky na sezónní výprodeje a pravidelné akce, poskytoval rady, jak odstranit z oblečení skvrny rozličného původu, nechyběly v něm ani čisté strany na poznámky nebo nákupní seznamy a mnoho dalšího.


Správní gentlemani


Správní gentlemani se vždy chovali a oblékali tak, jak jim velela tehdejší móda a etiketa. I v tomto směru jim mohl být kapesní kalendář Brouka a Babky nápomocný. Na poslední dvoustraně byla totiž vyvedena velmi přehledná tabulka, se kterou se každý pán mohl poradit ohledně výběru vhodného oděvu i všech jeho částí. Jak by asi podobná tabulka vypadala dnes?


Předchůdce dnešních e-shopů?

Jestli se domníváte, že myšlenka zakoupit si zboží na dálku a nechat si jej zaslat svého bydliště, je nějaká novinka jednadvacátého století, mýlíte se. Podobné služby existovaly i dříve.


Obchodní dům Brouk a Babka poskytoval svým zákazníkům možnost využít k nákupu poštovní doručovací službu. Šel však v tomto směru (dle mého názoru) mnohem dál než dnešní e-shopy. Zasilatelské oddělení poslalo zákazníkovi v reakci na jeho dopis obrázkový katalog s poptávaným zbožím, ceník a především pak také vzorník látek. Vybrané zboží sice zákazníci patrně neměli doma za tři dny, dokázali si však mnohem snáze a přesněji představit, jakou kvalitu mohou očekávat.


Co je s Broukem dnes?


V roce 1948 byla síť obchodních domů znárodněna a další osudy bývalých "broukáren" se od té doby ubíraly různými směry. Budějovický obchodní dům sloužil stále témuž účelu, nicméně sídlily zde už jiné podniky (například Prior). Na konci 80. let prošla prvorepubliková budova rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 1990 byl Brouk a Babka opětovně otevřen.


Druhá éra Brouka a Babky skončila v Českých Budějovicích v roce 2010. Dnes byste v budově nedaleko náměstí Přemysla Otakara II. nalezli bar, který nese název Broukárna, čímž se odkazuje na lidové pojmenování, které se pro obchodní domy Brouk + Babka za dob jejich fungování vžilo.


Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.


Zdroj: wiki

 
 
 
bottom of page