Jaké byly naše začátky?

Jedním slovem těžké. A ne, neztěžujeme si, ani svého rozhodnutí nelitujeme. Věříme v něj. Pokud ale chceme, aby byl tento článek upřímný a autentický, bude možná znít trochu "ukňouraně".

A za to se dopředu upřímně omlouvám.

Měla jsem krátce po svých druhých bakalářských státnicích a čekal mě poslední rok na magisterském studiu, když přišel covid, a s ním všechny ty lockdowny a naše povinnost zůstat doma. Nemohla jsem tedy dojíždět do Brna na prezenční výuku, což pro mě v praxi znamenalo, že se mé studium smrsklo na pár online přednášek a seminářů, kromě kterých jsem měla poměrně dost volného času. Na práci, kterou jsem v té době vykonávala pro univerzitu, i na studium mi stačily dva nebo tři dny v týdnu, a proto jsem „se zapojila“. Abych byla užitečná a neplýtvala volným časem.

A tak jsme začali!

Spolu s mými rodiči (a čas od času i s naším dědou nebo jinými pomocníky) jsme si řekli, že jdeme do toho. Vymysleli jsme plán, který jsme pak vesele a opakovaně taky porušovali, protože byl naprosto bláhový, a pustili se do díla.

Nejprve bylo nutné celý prostor vystěhovat a vybílit, což se ale o hodně snáz řekne než udělá. Musíte si totiž uvědomit, že celá ta obrovská čtyřpatrová budova byla doslova přecpaná až k prasknutí.

Bílení, no, taky to není žádná velká legrace. Už jste někdy bílili vápnem? Ne? Já jo. Užila jsem si toho tolik, až bych řekla, že mám snad navždycky vybráno. (No ale nemám. Za pár týdnů se totiž pouštíme do dalšího patra.) Další na řadu přišlo vysávání, mytí a jiné čištění. Mám pocit, že jsme VŠECHNO vysávali asi tak 10x. Nebo si mi to jenom zdálo?

Komplikace za pět minut dvanáct

A aby toho nebylo málo, pár týdnů před plánovaným otevřením přišly obrovské přívalové deště a s nimi starý známý strach ze stoupající hladiny, který vedl k zběsilému nočnímu stěhování všemožného harampádí do prvního patra. S bolestí u srdce jsem pozorovala, jak se pracně vyklizená podlaha znovu zaplňuje krabicemi, nářadím a všemožným bordelem. V tu noc bylo moc těžké ubránit se pocitu naprostého zmaru, a to jsme žili v nejistotě, co teprve přijde.

Každopádně obrovský dík patří každému, kdo nám v tu noc 23. na 24. června pomohl.

(pokračování v příštím příspěvku)

Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.

Nákupy na dálku jako novinka dnešní doby? Ani náhodou!

Mezi rodinnými fotografiemi, dopisy a dokumenty čas od času najdeme opravdu pozoruhodné zajímavosti, které ani s rodinou, ani s mlýnem nemají vlastně nic moc společného. Jsou ovšem nezřídka kdy velmi cenným zdrojem informací o době, z níž pochází.

Kapesní kalendář B+B 1932

Jedním takovým zajímavým předmětem je bezesporu i kapesní kalendář obchodního domu Brouk a Babka z roku 1932.

Podnik nesoucí název Brouk a Babka byl založen dvěma kamarády ze studií v roce 1908 a velký rozmach zaznamenal už po vzniku samostatného Československa. K tomu největšímu rozkvětu však došlo ve 30. letech minulého století, kdy byla zbudována dokonce celá síť obchodních domů nesoucí tento název s pobočkami po celé republice.

Říkáte si, co je na kapesním kalendáři zajímavé?

Na běžném kalendáři možná nic moc. Na této - asi 1 centimetr silné - knížečce o velikosti platební karty ale mnoho. Kromě kalendáře, zde totiž byly například zobrazeny dobové reklamy, v příslušných měsících kalendář upozorňoval zákazníky na sezónní výprodeje a pravidelné akce, poskytoval rady, jak odstranit z oblečení skvrny rozličného původu, nechyběly v něm ani čisté strany na poznámky nebo nákupní seznamy a mnoho dalšího.

Správní gentlemani

Správní gentlemani se vždy chovali a oblékali tak, jak jim velela tehdejší móda a etiketa. I v tomto směru jim mohl být kapesní kalendář Brouka a Babky nápomocný. Na poslední dvoustraně byla totiž vyvedena velmi přehledná tabulka, se kterou se každý pán mohl poradit ohledně výběru vhodného oděvu i všech jeho částí. Jak by asi podobná tabulka vypadala dnes?

Předchůdce dnešních e-shopů?

Jestli se domníváte, že myšlenka zakoupit si zboží na dálku a nechat si jej zaslat svého bydliště, je nějaká novinka jednadvacátého století, mýlíte se. Podobné služby existovaly i dříve.

Obchodní dům Brouk a Babka poskytoval svým zákazníkům možnost využít k nákupu poštovní doručovací službu. Šel však v tomto směru (dle mého názoru) mnohem dál než dnešní e-shopy. Zasilatelské oddělení poslalo zákazníkovi v reakci na jeho dopis obrázkový katalog s poptávaným zbožím, ceník a především pak také vzorník látek. Vybrané zboží sice zákazníci patrně neměli doma za tři dny, dokázali si však mnohem snáze a přesněji představit, jakou kvalitu mohou očekávat.

Co je s Broukem dnes?

V roce 1948 byla síť obchodních domů znárodněna a další osudy bývalých "broukáren" se od té doby ubíraly různými směry. Budějovický obchodní dům sloužil stále témuž účelu, nicméně sídlily zde už jiné podniky (například Prior). Na konci 80. let prošla prvorepubliková budova rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 1990 byl Brouk a Babka opětovně otevřen.

Druhá éra Brouka a Babky skončila v Českých Budějovicích v roce 2010. Dnes byste v budově nedaleko náměstí Přemysla Otakara II. nalezli bar, který nese název Broukárna, čímž se odkazuje na lidové pojmenování, které se pro obchodní domy Brouk + Babka za dob jejich fungování vžilo.

Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.

Zdroj: wiki

Trocha historie - jak a kdy jsme se tady vlastně vzali?

Čím vzdálenější historii se snažíme zmapovat, tím těžší práci máme.

Podobně jako je tomu u mnoha velmi významných hradů a zámků, i u nás začínáme slovy: "První písemná zmínka pochází..." .Tak tedy první písemná zmínka o existenci mlýna v dnešních Hněvkovicích na pravém břehu Vltavy pochází z roku 1490 a je zaznamenána v Hlubockém urbáři, kde je také zmiňován i tehdejší mlynář - Třesohlavý.

Střídání majitelů i nájemníků

V 16. století získal mlýn do svého majetku šlechtický rod Švamberků. Zanedlouho poté přešel do vlastnictví rou Hozlauerů a následně se jeho majiteli stali Častorálové z Dlouhé vsi.

Nakonec byl, ještě v průběhu 17. století, přidružen k arcibiskupskému panství v Týně nad Vltavou.

V tomto období, kdy se střídali majitelé mlýna, střídali se také rodiny, které na tehdy nájemním mlýně žily a pracovaly. Některé z nich jsou známy jako například Koubovi, Morkesovi nebo Čalounovi, jiné se dohledat (zatím) nepodařilo.

Příchod prvního Královce do Hněvkovic

Mezi lety 1830 a 1840 přišel do Hněvkovic první Královec a v polovině 19. století byl mlýn vyvázán z poddanství.

V roce 1869 rodina Královcova odkoupila mlýn od Arcibiskupství Pražského a o rok později byla taktéž odkoupena i vedlejší budova za účelem provozování hostince.

Na počátku 80. let 19. století byla v rámci přestavby rozšířena mlýnice a mezi lety 1919 a 1921 došlo k přestavbě na současnou podobu. Do provozu byla rovněž uvedena i Francisova turbína.

Během druhé světové války došlo – z neznámých příčin - nejprve k poškození jezu (1940), později k poškození turbíny (1942).

Znárodnění

Po socialistické převratu byl mlýn znárodněn (v roce 1949) a stal se součástí národního podniku Jihočeské mlýny. Tehdejší mlynářka a majitelka Zdeňka Koubková tam od té doby pracovala již pouze jako zaměstnanec. Z povozu byla odstavena také Francisova turbína.

V čase minulého režimu byla budova mlýna z velké části nevyužitá. Částečně sloužila jako skladiště blízkého jednotného zemědělského družstva. Vlivem kombinace nevhodného užívání a nedostatečné péče budova razantně zchátrala. Koncem 80. let do ní měla být umístěna dle plánu výroba jedné blízké a v současnosti i velmi rozšířené jihočeské firmy, kvůli čemuž byla podstatná část místního vybavení buďto zničena, rozebrána nebo odvezena. Jelikož ale došlo k Sametové revoluci, a mlýn byl navrácen majitelům dřív, než byl tento plán dotažen do konce, vyrabovaná budova se této nové funkce již nedočkala a na novou si musela počkat ještě více než třicet let.

Jak šel čas po Sametové revoluci

Ještě v roce 1989 byl opětovně zahájen provoz Francisovy turbíny a v následujícím roce byl Královcův mlýn navrácen do rukou dědiců původních majitelů. Kolem roku 2010 prošel celý exteriér areálu rozsáhlou rekonstrukcí; čímž objekt získal novou fasádu a některé jeho části i střechu.

Současnost - naše stopa v rodinné historii

V roce 2015 byl Mlýn K. Královce prohlášen Ministerstvem kultury České republiky za kulturní a technickou památku. V následujícím roce získala památkovou ochranu také Francisova turbína.

V průběhu roku 2020 započaly vyklízecí práce, čímž byla zahájena rozsáhlá dvouletá rekonstrukce. Musela být vyčištěna celá budova včetně mnoha zdejších exponátů. Situace před zahájením rekonstrukce byla žalostná a vyžádala si tisíce hodin práce a oprav.

Povodně

Ačkoli povodně byly zřejmě s životem mlynářů spjaty od nepaměti, první dochované zmínky, které máme, pochází z roku 1880, dále pak z roku 1888 (září), 1890 (září) a 1954 (červenec). V naší paměti je však nesmazatelně zapsána ta obrovská ze srpna 2002, která se zásadním způsobem podepsala na stavu budovy i jejího vnitřního vybavení. Voda tenkrát dosáhla až do výšky poloviny druhého patra. Poté přišla ještě jedna (v létě 2013) a já bych velmi ráda napsala, že byla poslední. Můžeme jen doufat. V tématu povodní se ale v příštích článcích jistě ještě vrátím.

Myšlenka na závěr

Na závěr mě napadá jen krátké zamyšlení.

Nevíme přesně, který rok přišel první Královec do Hněvkovic. Víme však, že to bylo někdy ve 30. letech 19. století. No a ta se v našem století blíží. Pomalu, ano, ale je možné, že nám v současnosti nezbývá ani deset let do doby, kdy naše rodina „oslaví“ 200 let v Hněvkovickém mlýně.

A to by byla skutečně velká škoda propást! Nemyslíte?

Veškeré Vaší přízně si velmi vážíme.

Děkuji za Vaši pozornost. S pozdravem,

za Mlýn Hněvkovice Karolína D.