Ke každému měsíci tohoto roku vyšel na našem webu článek a ani duben nebude výjimkou, přestože tentokrát přichází o něco později.
V neděli, v poslední dubnový den, se na mnoha místech po území celé České republiky rozdělávaly ohně, pekly špekáčky a kromě toho se také pálily čarodějnice. Kde ale tato tradice vznikla? Proč v současnosti upalujeme figuríny, které mají symbolizovat právě čarodějnice? To a mnohem víc se dočtete v našem nejnovějším článku.
Proč pálíme čarodějnice?
Historie pálení čarodějnic sahá hluboko do minulosti. Až do časů, kdy lidé na existenci čarodějnic mezi námi všeobecně věřili. Dnes je pálení čarodějnic zvyk spojený s příjemně stráveným (často komunitním) časem, dříve se jednalo o tradici, která měla nevinné ochránit před silami zla.
Filipojakubská noc?
Tradice pálení čarodějnic je spojena s časem známým jako filipojakubská noc. Proč? Je to zcela logické. I přesto, že dnes v kalendáři najdete v políčku vyhrazeném pro 30. duben jméno Blahoslav a v tom pro 1. květen Svátek práce, a proto nemáme ttuto roční dobu spojenou se svátky Filipa či Jakuba, dříve byla data pro jmeniny často jiná. Můžete si totiž povšimnout, že i v našem sto let starém kalendáři slavil 1. května svůj svátek Hugo.
V dávné minulosti byste tam ale ani Huga nenalezli. 1. květen byl v tehdejším kalendáři vyhrazen jménům Filip a Jakub. Z toho filipojakubská noc. Zkrátka noc na den, který měl připomínat v liturgii výročí vysvěcení římské baziliky ostatky světců Filipa a Jakuba.
Křesťanství a kořeny pálení čarodějnic? Ani omylem!
Kdo má alespoň nějaké povědomí o katolické církvi, která je v České republice zdaleka ta nejrozšířenější, musí ho nutně napadnout, že zvyk pálení čarodějnic působí příliš pohansky než aby bylo možné jeho kořeny hledat právě v křesťanství. A skutečně! Zvyk pálení čarodějnic totiž sahá podstatně hloubš do minulosti až ke keltskému svátku zvanému Beltine.
Velmi volně lze Beltime přeložit jako oheň pro uctění boha Belena. Belenus byl keltský bůh léčení, známý pod mnohými jmény. Keltové jej každoročně uctívali právě zapalováním ohňů a rituálním tancem kolem plamenů.
Již z tohoto období pochází i prvomájový zvyk líbání se pod rozkvetlými třešněmi.
Poté přišli na doposud keltská území germáni a ti dali zapalování ohňů ještě větší význam. Spojovali si tuto tradici se slunečním božstvem.
Křesťané s pohanskými tradicemi zpočátku tvrdě bojovali a snažili se je potlačit, po čase však pochopili, že tudy cesta nevede. A proto opředli pohanské zvyky křesťaskými idejemi. Z původně jarních pohanských svátků se staly Velikonoce a z těch zimních zase Vánoce.
Valpuržina noc
Pro den, který si pojíme s tradicí pálení čarodějnic se také používá označení Valpuržina noc. Možná jste se s tím setkali. Jedná se už o pokřesťanštěnou původní pohanskou tradici, podle které se v tento den pořádají čarodějnické sabaty. Čarodějnice se slétají na jedno místo a tam provádí své rituály, hodují, tančí a jinak se veselí ze všeho zlého, co za dosavadní rok napáchaly.
Tradice pálení čarodějnic se objevila až o mnoho století později. V minulosti lidé pokládali před své prahy na ochranu řezanku, na návsi práskali bičem nebo stříleli z pušek, aby zlé síly zahnali.
Skutečné pálení "čarodějnic"
Přelom dubna a května vždy patřil symbolicky ke svátkům vítání jara a oslavě přírody či plodnosti. V šestnáctém a sedmnáctém století však jeho významy zneužila inkvizice, která se jimi nechala inspirovat ve svých honech na čarodějnice. Ty trápily Evropu po více než jedno století a během čarodějnických procesů bylo na hranici upáleno více než 50 000 zpravidla nevinných obětí.
Na našem území se čarodějnické procesy konaly spíše výjimečně. Nejhorší situace panovala na území, kde žila větší koncentrace cizojazyčného obyvatelstva.