top of page

O znárodnění

V našem rodinném archivu máme plno různých šanonů. Několik z nich obsahuje staré fotografie, jiné jsou plné směsice starých dopisů. Najdou se ale i takové, které jsou (řečeno s nadsázkou) zajímavější. Rozumějte tomu tak, že jeden z těchto šanonů například obsahuje jen a pouze úmrtní oznámení, parte a podobné neveselé dokumenty. I ty jsou ovšem poněkud překvapivě velmi cenným zdrojem informací.


A proto se není čemu divit, že jeden z našich šanonů ukrývá i všechny dokumenty týkající se znárodnění mlýna.


Jak naše rodina o mlýn přišla...


Mnoho rodin přišlo o své majetky již v roce 1948. Neprávem byly zabaveny soukromé továrny, podniky i zemědělská půda. Mlýnu Karla Královce se ale tato první vlna znárodňování vyhnula. Ne však na dlouho. Již 1. 1. 1953 došlo ke znárodnění mlýna včetně mlýnských strojů, zařízení a inventáře. Zároveň byla do záboru zahrnuta i samostatně stojící obytná budova.


Jelikož se nám dochoval kompletní soupis veškerého zabaveného majetku, můžeme zde alespoň pro ilustraci uvést, že našim předkům - konkrétně Zdeňce Koubkové (roz. Královec), bylo zabaveno:

  • 6,24 hektarů půdy (zahrada, louky, pole)

  • 3 krávy

  • 1 tele (3/4 roku)

  • Vůz, secí stroj, mlýnek, pluh, brány, různé nářadí

  • Francisova turbína

  • Hlavní transmise, transmise pro dynamo, dynamo

  • Aspirátor

  • Prachový vysévač

  • Násypné koše na obilí

  • Porcelánové mlecí stolice (zn. Wegmann, Hubner, dvouválcová šrotová pšeničná, žitná dvouválcová, čtyřválcová žitná)

  • Šrotovací kámen

  • Válcová dvoudílná míchačka na žitnou mouku

  • A mnoho dalšího...

Soupis je velmi přesný a zachází do až překvapivých detailů. Jsou zde zmíněny i drobné kusy inventáře jako je například dřevěná lopatka na mouku, pekáč a maznička na olej nebo je zde také uveden konkrétní počet hřebíčků do plátna.


Některá z uvedených zařízení a nástrojů byla dochována, a jsou tak při prohlídce k vidění v Muzeu Mlýn Hněvkovice. Jiná byla ztracena či zcizena, a návštěvníci je buďto vidět nemohou, nebo se jedná o části expozice, které musely být znovu zakoupeny z jiných mlýnů, hospodářství a domácností. I dochované části však byly z velké většiny ve velmi špatném stavu a musely být renovovány.

50. léta 20. století


Informace, které máme k dispozici, jsou v některých směrech (zatím) velmi kusé, a můžeme se proto jen domýšlet, že v průběhu prakticky celých 50. let minulého století se ve mlýně ještě mlelo. Zdá se však, že mlýn byl v podstatě pronajat národnímu podniku Jihočeské mlýny a majitelé dostávali vyplacené nájemné (od 27. 12. 1957 to mělo být 3 560,- ročně). Zároveň však majitelka Zdeňka Koubková spolu s jedním zaměstnancem v tomto mlýně i nadále pracovala jako dělnice. Národní podnik Jihočeské mlýny měl navíc v plánu mlýn po strojní stránce rekonstruovat, v praxi se však na žádnou velkou renovaci nedostalo.


Ke dni 1. 1. 1953 byl mlýn znárodněn a od 1. 7. 1959 začleněn do majetkové podstaty Československého státu - národního podniku Jihočeské mlýny a pekárny v Českých Budějovicích.

Ke znárodnění zestátněním mlýna Karla Královce v Hněvkovicích na pravém břehu Vltavy bylo přistoupeno ve druhé polovině roku 1959. Na jednání o rozsahu znárodnění byli přítomni zástupci Jihočeských mlýnů a pekáren, dále pak zástupce za ONV v Týně nad Vltavou, další za MNV v Třitimi a za JZD v Třitimi. Za tehdejšího vlastníka – Zdeňku Koubkovou – byl z důvodu její nemoci přítomen její manžel František Koubek.


Smyslem tohoto jednání bylo stanovení rozsahu znárodnění. Sporným bodem se totiž ukázala být obytná budova. To, že dojde ke znárodnění budovy mlýna, jezu, zemědělské půdy a okolních hospodářských budov, bylo v podstatě nevyhnutelné, nicméně jak manželé Koubkovi, tak i zástupci MNV, JZD a VO KSČ v Třitimi byli proti znárodnění obytné budovy. Odvolávali se na skutečnost „že s. Koubek, manžel vlastníka, se zapojil do budovatelského vynálezeckého hnutí.“


O Františku Koubkovi v budoucnu vyjde hned několik článků, a bude mu věnována podstatná část naší právě budované expozice. 

Co se s majetkem dělo dál?


Samostatně stojící obytný dům byl v roce 1966 na žádost majitelů ze záboru vyjmut, do osobního vlastnictví se však dostal až na začátku 70. let minulého století. V roce 1971 manželé Koubkovi uzavřeli kupní smlouvu s MNV Dobšice ohledně obytné budovy. Jinými slovy si zpět do osobního vlastnictví koupili svůj vlastní dům.


Od přelomu 50. a 60. let již mlýn Karla Královce ke mletí nikdy nesloužil. Na počátku 90. let byl ve zuboženém stavu navrácen právoplatným majitelů a dlouhá desetiletí, během nichž prošel dvěma velkými povodněmi, čekal na své další využití.


Před šesti týdny se ze mlýna Karla Královce stalo muzeum Mlýn Hněvkovice, které konečně po letech dřiny otevřelo své brány veřejnosti. Přijďte se taky podívat! :)


49 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page